naše Fagarašské dobrodružství, Rumunsko, léto 2008

Rumunsko nás dlouho lákalo. Jako kraj Jakubem už poznaný, Radkou ještě ne. Variant bylo bohužel víc než času. Zvítězilo pohoří Fagaraš, součást jižních Karpat, které jsme se rozhodli alespoň z části přejít po hlavním hřebeni. Jen jsme doufali, že tam nebude moc lidí. Nebylo. A nebo jsme je v té mlze a dešti neviděli. Ale byly i krásné dni. Možná tomu neuvěříte, ale stačilo nám čtyři dni, abychom si užili příchod na hlavní hřeben, sestup i cestu po dva dni nad dvouma tisícema. Naprosto intenzivní dni, kdy se člověk nebojí vydat ze sebe maximum, protože ví, že zítra už bude sestupovat do údolí a může být tedy trochu unaven. Neplánovali jsme to, prostě to tak vyšlo. Stejně jako cesta stopem přes Maďarsko i Rumunsko, zajímaví lidé, kteří nás brali, nádherná krajina, nepochopení nad hromadama odpadků, psi, kteří byli moc moc hodní, ale strašně se báli. A tak na konci vyslovujem jedno velké DĚKUJI. Za nádherné společné dni, za mraky i slunce, za lidi i samotu, za vodu i sucho v ústech, za pocit hladu i sytosti, za únavu i probuzení, za Karpatské hry.

Radka a Jakub, Fagaraš, Rumunsko, červenec 2008

Začali jsme stávkou železničářů.
Stop je zajímavější.
Před vichřicí nás ochránil...
... pěkný kus cesty nás svezl...
... a ještě svou "kasu" na přespání nabídl.
Ať žije lidská tvořivost!
Plán by byl. (Dráčkovi se nesděluje.)
Voilla. Béé, dál musíme pěšky.
Ale stojí to za to.
Dnes spíme v podhůří.
U nádherné řeky.
Ráno vyrážíme do hor.
Podél potoka i přes něj v dešti. Naštěstí nikoho nepotkáváme.
Dokonalá ochrana.
Konečně nahoře.
U chaty Urlea. Prázdná, vybydlená.
Kdo tluče, tomu je otevřeno.
Teplo rodinného krbu.
Chata je očividněna stále "v provozu".
Akorát s tím internetem nás pěkně vypekli...
Věrný strážce chaty.
Ráno stoupáme do mlhy směr hřeben.
Mlha.
Mlha.
Rychle fotíme občasné útržky modrého nebe.
Modrý trojúhelník nás vede přímo na hřeben. Alespoň něco je modré.
Mlha.
Tam pudem.
Tak jo.
Vyplatilo se.
První horské jezero. A taky růže.
na hřebeni.
Není nad jasné nápisy.
Ale značení je vynikající. I za roh.
Hřeben Fagaraše se táhne 70km.
Výhledy na jižní stranu.
Potřebujem vodu, chleba a místo na spaní, naše milované hory.
Zapomněla jsem krém na opalování, a aj.
Květina žlutá.
Květina do růžova, že by karpatská růže?
Květina modrá, jsme odborníci.
Cíl dnešní cesty.
Chata vybudovaná horskou službou (Portita Vistea),
určená pro nouzové přespání.
 
První společné foto.
Milý deníčku.
Úplněk.
Dnes máme náš odpočinkový den. Ať si běží.
My nikam nespěcháme.
Bez báglu na Moldoveanu...
Je to hračka i pro Dráčka.
Moldoveanu, 2544m - nejvyšší hora Rumunska.
Výhled na všechny strany.
Cestu lemují kříže našich předchůdců. Občas zamrazí.
Horské jezero, jedno ze sedmdesáti ve Fagaraši.
Ranní výlet pro vodu...
... se vyplatil.
Nádhera, voda zatéká pod ledovec.
"Celou dobu se těšila, až se v kraji věčného ledu skoulujeme."
Nevypadá to, ale byla to fuška.
Červená nás věrně provází.
Ovce jsou větší kaskadéři, než jsme si mysleli.
Náš traverz.
Náš hřeben.
Náš pózující kamzík.
Tající ledovce vytvářejí drobné potůčky.
Ledy nám stále tají...
Fereastra Zmeilor aneb Dráček v Dračím okně.
Vyloženě "odpočinkový" den zakončený vražedným návratem na chatu se setměním.
Chatu jsme si prohlédli až ráno.
Je to opravdu sestup?
Tam ne.
Sestupujeme a objevuje se les a fagarašská "deprese" (ne naše).
Opět se kocháme kytičkami.
Květina oranžová.
Klesání nám dává zabrat, zlatá Moldoveanu.
Světlé zítřky.
Tam jsme byli.
A nebo to byl sen?
Dnes se bude spát dobře (u nádraží).
A ve vlaku.
Nemáme mašinu.
Ale máme písmenka. A sebe.
 
Powered by album from Marginal Hacks by Dave Madison on Thu Jul 11 02:05:00 2013
 Floating theme 0.4 by Helmar Wieland