památky a hory, Švýcarsko, léto 2009

Abychom nebyli dlouho bez hor, vyrazili jsme do Švýcarska. Bohumila nám přenechala její příjemný byteček, tak jsme odtud podnikali výpravy po fribourgském kantonu. Je pestrý a můžeme ho jen doporučit. A to nejen pro množství klášterů, zvlášť těch cisterciáckých a trapistických ...

Ve Fribourgu jsme měli pětihvězdičkové rodinné zázemí v hotelu "U Bohumily" ... škoda jen, že paní domácí byla na cestách.
Fribourg je položen na několika výškových úrovních, důkazem jsou zde vyfocené mosty. Kolik jich najdete?
Pohled z pravého břehu řeky Sarine na staré město katedrálou.
Histroický most přes Sarine, přes který dokonce jezdí městské autobusy ...
... a nedaleké záchodky.
Město je opraveno ve všech detailech.
Moderní dvoupatrový most v detailu, nahoře auta, dole pěší a kola.
Skály kolem města obsahují dokonce i něco jako Pravčickou bránu ... s pavoukem.
most svaté Apoleny, jeden z nejstarších.
kaple sv. Apoleny vedle mostu
výlet do přilehlého údolí hned za městem od Ameismühle zpět, bylo krásné i ě.
názorná ukázka přechodu mezi civilizačním levelem 2 a 3. Vlevo mostek typický pro ČR (level 2), vpravo švýcarská novodobá verze (level 3).
na táborák je připraveno nejen ohniště, ale i dřívi (level 3)
Jakub se nechce fotit
 
Gruy`eres
navzdory davu turistů moc příjemné místo.
prohlídka sice bez průvodce, ale dobře připravená
nádvoří hradu a muškáty z XVI. stol ...
... a hradní zahrada s malým labyrintem - vhodné pro Roborallye
 
další level 3 - všude jsou udržované kanály
údolí les Morteys - začátek výletu do hor. zleva: Dráček, kůň.
údolí začíná nenápadně. I s informační tabulí.
za údolím se zvedá nejvyšší hora kantonu: Vanille Noir (2389 m). V tuto chvíli o ní víme jenom to, že cesta tam se nedoporučuje.
chata les Marrindes. Zde výstup teoreticky končí. Většina tu přespí a druhý den jde zpět.
Vzhledem k tomu, že je "jenom" 15:30, tak začínáme plánovat. ;-)
taková typický švýcarská kráva, co z ní dojí gruy`erský sýr.
značená cesta je sice v háji, ale kytiček je tu na tisíce.
Modrá kytka.
Bílá kytka. Některé jsou podobné těm našim.
Žlutá kytka
Překrásné bodláky.
Skákající dráčci ohleduplně přeskakují flóru.
skaliska se začínají zvedat, trochu nám začíná vadit, že nemáme žádnou cestu.
časem jsme ji našli, ale značek bylo jako šafránu (tady tedy level max 2)
Kamzíků bylo mnohem víc, a nechali nás přijít skutečně blízko, ...
... aby ukázali jak se taky dají použít jejich dlouhé rohy.
Kamzík jako na výstavě.
Mláďátko, které nám ukazovalo cestu.
A tady celé stádečko.
Hory z pohledu kamzíka.
Kamzík byl s námi i na vrcholu.
Fakt.
Vanil noire.
Škoda, že kamzíci neumějí fotit.
Pohled do údolí les Merteys.
Pro velký úspěch ještě jednou. Kochali jsme se koch koch.
A to už jinde jsme. Je to jiné údolí.
Odříkaného největší krajíc, takže jsme v již odpoledne navštívené kabaně přespali taky.
Lůžek bylo dost. Využili tu každý centimetr. Už jsem pomalu zapomněla, kolik lidí chrápe...
Ráno jsme skákali zpátky údolím dolů.
A od stopaře jsme se dozvěděli o vesničce Grandvillard s dochovanou lidovou architekturou.
Měl pravdu a my se díky cedulím dozcěděli spoustu zajímavého a prošli celou vesnici.
Třeba tadle sýpka je stále používaná, byť druhotně...
Nevíte co se starými pohorkami? Podívejte se pozorně.
Starodávná výzdoba.
A pak už jsme se ověžili ve Schwarzsee.
Jupí.
A to je konec. Tádydádydá.
 
Album created by album from MarginalHacks by D. Madison on Thu Jul 11 02:04:31 2013
 Floating theme 0.4 by Helmar Wieland