prázdniny na lodi se Stephanem v Bretani, Francie, léto 2010

Na začátku srpna jsme přijali pozvání našeho kamaráda Stephana a podnikli výlet do Francie. Základem bylo plachtění na jeho lodi jménem Surcouf. A dni, které zbydou, jsme byli připraveni rozdělit mezi turistiku a pátrání po zapomenutých cisterciáckých klášterech. Tak začínalo nádherných víc jak deset dní strávených hlavně v Bretani. Na vodě i na suchu.

Sladká Francie lákala k nakousnutí.
První noc jsme přespali v domě Stephanových rodičů v Champagne.
Má nádhernou zahradu, kde všechno převyšuje... ...bambus!
Druhá noc u Stephanova bratra. Zahrada byla zatím poloprázdná.
Začíná se psát příběh jménem Surcouf.
Stephanova loď na nás čekala v Paříži v malém lodním klubu. Stačilo jen nandat všechny věci.
A taky pevně přivázat.
Abychom nemuseli stavět a opravovat.
Brzy nás přivítal přístav Larmor Baden v Morbihanském zálivu. Nejatraktivnější místo pro plachtění na jihu Bretaňe.
Přípravy finišují.
Jeřáb zajistil přesun Surcoufa ze souše na vodu.
Jako letadlo by taky nebyl špatný...
Hurá, hurá, už jsme na vodě.
A jsme na palubě.
Naštěstí jsme prošli Stephanovým rychlokurzem, takže jakž tak víme co a jak.
Vyrážíme, jupí. Voda, vítr, příliv a já nevím, co všechno, ale je to nádheráááá.
Vždyť říkám, nádhera.
... nádhera.
Nejlepší způsob, jak dostat ke kormidlu i Radku, bylo jít si zatelefonovat. Stephan je výborný učitel.
Chvíli to šlo.
Ale když se blížila velká loď (tzn. jakákoliv jiná loď), šlo do tuhého.
Klukům to náladu nezkazilo a vychutnávali si přílivy, vítr a tak podobně.
Tři muži ve člunu (včetně jedné ženy:-)).
No comment.
Jestlipak ta kotva vydrží celou noc?
Nabíjení telefonu. Ať žije Nokie a Stephanovo lampičky, které se točením kličkou nabíjely.
V lodi se musí udržovat pořádek.
hurá, další ráno.
Posilníme se. K Radčině úžasu se nikdy nic nevylilo, ani kafe.
Vyrážíme na ostrov Ile-de-Moine. Dnešní den strávíme u něho.
Pevnina nepevnina, všechno se to s námi houpe.
Včetně keltských dolmenů, kterých je všude kolem požehnaně.
Musíme využít ten malý kus civilizace, co se na ostrově nachází ...
... kde hraní,
i k návštěvě rodinné továrny na výrobu lodí
..., které to potřebují.
Na "malém Surcoufovi" se přeplavíme zpátky ...
... na velkého Surcoufa.
Těžko se fotí, když jsme na něm, tak využíváme příležitosti.
Surcouf se svým korzárem.
Pokračuje den klidu.
Zakončený koupáním. Proti proudu se opravdu plavat nedá!
Jupí!
Stephan se rozhodne využít zadní vítr a zapojit plachtu zvanou spinacker.
Natahnout...
... a plujem, juchú.
Taky se nefotí snadno.
Nepudu, chyť si mě.
Rychlost máme pořádnou.
A za odměnu kousek studentské pečeti.
Idilka na klidné vodě.
"Make the boat happy!"
"Šťastná loď" před námi. Takhle se má jezdit, pěkně po hraně.
A že by i šťastný Stephan?
Kocháme se zálivem.
Jeden z ostrovů s prasstarým osídlením.
O něco mladší racek.
Tak tyhle plachty bych ovládat nechtěla.
Před námi po několika dnech zas Larmor Baden. Budeme přistávat.
Bez motoru! Pro jistotu připravujem brzdy.
Stephan je neskutečný. Zaparkovali jsme naprosto bravurně.
Jen racka to trochu vyplašilo.
Koch koch.
Původně měl Surcouf zůstat na vodě, ale protože do něj trošku teče, nechceme riskovat.
Tak zas ven.
Zapřáhnout za vraníka a odvézt do lodní garáže.
Děkujeme, Surcoufe!
Carnacké řady. Těch kamenů je přes tisíc!
Ekologické spásání trávy.
Důvěřuj, ale prověřuj.
Takhle prý vypadá typická Bretaň.
Jo, kameny jsou tu všude. To už nám průvodce dělá Frederic, u kterého jsme taky nocovali.
Možná to někoho překvapí, ale další výlet vedl do přístavu. Vannes jméno jeho.
Hradby starého města.
Typické neomítnuté domy kvůli vlhkosti.
Nasávali jsme atmosféru ze všech koutů.
I od medvídka s bublifukem.
Naší kartu to bohužel nebralo.
Stephanova škola.
Lorient - nejvýznamnější ulice.
Hned nedaleko nejvýznamnějšího všekeltského festivalu, jehož začátek jsme stihli.
Když tidle všichni hrají a zpívají v ulicích, musí to být nádhera.
A to už je sever Bretaně, městečko Dinan.
Ku podivu, zase s přístavem.
A mnoha mosty jako švýcarský Fribourg.
Něco už je jenom na ukázku.
A ne všude se stále bydlí.
Ale celkový dojem je nádherný. Asi nejkrásnější město, které jsme viděli.
To si nelze nevyfotit.
Venkovní umění.
A Stephanovy lampy poprvé ...
... podruhé.
Polední pauza a opět jedna hra. A hlavně výborné crepes! Za všechny ty dni se jich nedokážeme přejíst.
Starý telegraf u Saint Marcan.
Původně si Radka myslela, že tam nahoře stál chlapík a dával signály, ale on mrška byl vevnitř a jen tahal za drátky. Tak už to ve světě chodí.
Stephanovo překvapení pro nás: vesnička Cherruex.
Nejeli jsme sem kvůli výhledu na Mont Saint Michelle, ani kvůli traktorům přivážejícím ústřice.
Ale kvůli získání řidičáku prvního stupně na tuty vozítka s plachtou.
Pro nás zkušené už to nebyl žádný problém;-)
Sant Malo. Ta písnička nás provázela celým městem. Kdysi slavný přístav ...
Dnes turistická destinace.
Jedno mořské koupaliště.
Jeden romantický pohled ke hrobce.
A hlavně spousta písmenek v průvodci. Bez nich nejdem dál.
Našli jsme ho, juchú. Slavný mořeplavec Surcouf.
I takhle může vypadat radnice. Hlavně tu nejsou žádní turisti.
A takhle vypadala Surcoufova loď.
Má o něco více plachet...
A je i trošku větší než ta naše.
Po večeři z mořských plodů (resp. hranolků) jeden romantický západ slunce. Jen my a moře.
Na severu už jsou ostrovy patřící Británii. Třeba někdy příště.
036-IMG 8787
040-IMG 8830
058-IMG 8971
 
Photo album generated by album a Marginal Hack by David Ljung on Thu Jul 11 02:04:14 2013
 Floating theme 0.4 by Helmar Wieland